Časopis Monitor č.11/2022
Čas od času se asi stane každému z nás, že zaslechne větu, která ho nikdy nenapadla, ale zamyslí-li se nad ní, nebo má-li dokonce i šanci si s jejím autorem pohovořit, dojde k závěru, že ho to samotného mohlo napadnout dříve. A něco takového se mi stalo docela nedávno. Při jednom z vcelku nezávazném vesnickém hovoru se sousedem, kdy jsme probírali otázku, zda někteří politici vůbec věří v nějakou formu vyšší spravedlnosti, z něj vypadlo: „Víte pane faráři, já si myslím, že mnozí nevěřící musí dokonce doufat, že po smrti nic není, protože žijou tak, že kdyby věřili
v posmrtnej život, tak by se museli zbláznit hrůzou“.
Každého jistě hned napadne válka, která by se dala označit jako určitá forma politického zla. Ale zamyslíme-li se nad tím, že politik, a nejen on, může páchat jakékoli zlo (jsme ve svém jednání přeci svobodní), je velice snadné zasloužit si možnost věčného zavržení nejen na poli válečném. Vždyť dnes běžnou taktikou, jak odrovnat (nejen) politického protivníka jsou i pomluvy, lži a nálepkování a jiné formy dehonestace (a že jim vždy pšenka kvetla), které mohou ničit lidského jedince na velmi dlouhou dobu. Nebo v rámci různých koalic mlčet ke zlu, které chtějí do zákonů protlačit současní koaliční spojenci. Možností je tedy pro každého vyloženě přehršel.
Modleme se tedy za politiky, aby naslouchali svému svědomí (mají-li ho ještě) a vyprošujme jim pozornost vůči pobídkám Ducha svatého. A nejen jim, ale i sobě. Aby pro žádného z lidí nebylo jediným způsobem, jak se nezbláznit věřit, že po smrti nic není.
Přijď ó Duchu přesvatý, rač paprsek bohatý světla svého v nás vylít…
Evermod Jan Sládek
