Časopis Monitor č.12/2025

Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly. Neboť když slyším, že to či ono mi přinese štěstí a já toho dosáhnu, tak bych měl být šťastný. A ono nic, štěstí pořád nikde. On totiž v tom veškerém pachtění za štěstím opravdu Bůh chybí. Ne že by tam byl nedostatek různých bůžků a model, těch je tam až příliš a jmenovat je netřeba, ani by se to sem všechno nevešlo. Svatý Jan pokračuje: „I kdybychom získali celý svět, jestliže nemilujeme dobrého Stvořitele, nebudeme spokojení… Lakomec nikdy nebude spokojený – bez ohledu na to, zda má mnoho, nebo málo… Pyšný nemá nikdy klid, neboť se stále bojí pohrdání.“ A to ještě sv. Jan netušil, že lidé budou hledat štěstí v kastraci a jednou se osvětě této řezničiny (a praktikování sodomie aj.) bude věnovat celý červen a bude nazýván „Měsíc hrdosti BFLMPSVZ+ (nebotaknějak)“.

My bychom však neměli zapomínat (a jistě nezapomínáme), že pro nás je červen vlastně také měsícem hrdosti. Hrdosti na probodené a trním korunované srdce. Srdce Našeho Pána Ježíše Krista. Srdce, které je pramenem štěstí pro celý svět, neboť miluje každého a ukazuje nám, jak milovat. Hledejme štěstí tedy tam, kde ho lze nalézt, a ne tam, kde ho nalézt nejde, ale lze tam ztratit duši. A prosme za ty, kdo se vydali po cestách, na kterých nelze potkat štěstí, i když se tváří, že k němu vedou.

Evermod Jan Sládek