Časopis Monitor č.14/2025

O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).

Pro nás jako občany České republiky může být jako brzda při klesání mysli fakt, že se držíme nad průměrem EU a v počtu domácností s dětmi jsme na pěkném čtvrtém místě za Kyprem a před Rumunskem s cca 28 %. Jasným favoritem v této disciplíně je Slovensko (35,6 %). Sice se tedy můžeme chválit (asi jako jednooký mezi slepými), ale to nic nemění na skutečnosti, že EU statisticky vymírá. Můžeme domýšlet a konspirovat, že za několik (spíše málo než více) desítek let bude v EU méně lidí a většinu z nich budou tvořit muslimové a opravdu věřící křesťané, neboť obě tato náboženství přijímají děti jako dar od Boha.

Já osobně bych poradil Eurostatu, pokud by chtěl statistiku optimističtější, aby se zaměřil na domácnosti s pejsáčky a kočičkami (a jinými čtyř a více či méně, případně beznohými mazlíčky). Čísla by pravděpodobně vypadala lépe.

Další (smutný) fakt plynoucí z této statistiky je ten, že většinu drží rodiny s jedním dítětem a rodiny se třemi a více dětmi jsou v drtivé menšině. Važme si takových rodin a modleme se za ně (zvláště za ty katolické i za nekatolické, aby se katolickými staly), aby v nich byla žita a předávána opravdová láska a víra.

Evermod Jan Sládek