Časopis Monitor č.17/2024

Svátek Povýšení sv. Kříže a památka Panny Marie bolestné lze označit za dny, které nás vracejí do poprázdninové a podovolenkové reality. Věřím, že pro dosti početnou množinu školáků a studentů je návrat do škamen určitým druhem utrpení, aspoň u mě tomu tak bylo. Jistě i mnohý dospělec si u pásu či za stolem v kanceláři posteskne při vzpomínce na dny, kdy trávil dovolenou. Ale, jak praví lidová moudrost: „Trp kozáče, budeš atamanem!“ Dobře víme, že bez obtíží se naše žití neobejde.

A kříž i bolest, ať již mají jakoukoli podobu, jsou pevnou součástí našich životů. Snad i proto, jak píše sv. Apoštol Pavel v 1Kor 1,22, lidé (Židé) toužili po zázracích, nebo hledali (Řekové) moudrost. Kdo ovšem toto hledá bez Krista, jak nám opět připomíná Písmo svaté, skončí mimo a do cíle nedorazí. A že by takových bylo málo, se říci nedá. Tak tu máme spousty ezobláznů, kteří hledají zázraky všude možně, vzývají všemocnou přírodu, dávají si nohy za krk, a i jinak se všemožně kroutí a své údy do sebe různě zaplétají, nechají si věštit od příslušnic menšin, které vidí „velký špatný“ atp. Pak je tu spousta „mudrců“, kteří nám předvádějí své obavy z 0,04 % oxidu uhličitého, ale jako by nevěděli, že pokud se sníží (tato víceméně statistická chyba) o více než polovinu, zhyne rostlinstvo. Jsou tu i „moudří“, kteří nás přesvědčují, že šťastní budeme tehdy, až se vybodneme na to, co jsme se učili o chromozomech XX a XY, když budeme zabíjet děti před jejich narozením a staré a nemocné před jejich smrtí. Takhle se ale štěstí nedosáhne, jen se více lidí uvrhne do neštěstí. Tak se nám stejně jako apoštolovi může a měla by jevit moudrost tohoto světa bláznovstvím.

Pravá moudrost je u Boha, a tedy i v kříži a bolestech. Nezbývá, než je trpělivě s Boží pomocí a přímluvou Panny Marie snášet a doufat.

Evermod Jan Sládek