Časopis Monitor č.8/2025
Když roku 1934 malíř Evžen Kazimirowski dokončil obraz Božího Milosrdenství podle pokynů sestry Faustyny a ona ho poprvé spatřila, byla zklamaná a dala se do pláče. Ježíš totiž dle jejího vyjádření nebyl tak krásný, jak ho vídala.
Dá se totiž pochopit obojí, jak zklamání sestry Faustyny, tak nedokonalou práci pana malíře. Není totiž v našich lidských silách popsat či jinak ztvárnit něco, co nás přesahuje. Jeví se to takřka nemožné. A tak jistě každý z nás kněží hledá slova, kterými by nejlépe popsal milosrdenství Boží, a jistě každý z posluchačů, kteří naslouchají našim slovům, se snaží to, co říkáme, pochopit (což je jistě někdy velice obtížné). Lidská slova, tahy štětcem či údery dláta nikdy nebudou stoprocentní (vždyť i takový velikán jako Michelangelo vysochal krále Davida neobřezaného).
Milosrdenství je totiž (stejně jako vše, co má přívlastek Boží) pro nás lidi těžko pochopitelné, a tak nám nezbývá než se mu otevřít jako marnotratný syn, který dostal více než čekal a jemuž vyšel otec naproti, aby náhodou neztratil odvahu, neboť mu chtěl odpustit a zahrnout ho svou láskou.
Jediné, co po nás vlastně Bůh chce, je mu to dovolit. Proto Ježíš říká apoštolům ona slova: „Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nebudou.“
A tak se na Vás, milí čtenáři, obracím s prosbou: Modlete se prosím za zatvrzelé hříšníky, aby překonali stud, obavy, předsudky a vše ostatní, co jim brání vstát a jít za Otcem. Aby On jim mohl udělit to, co (jak říká papež František) dává nejraději – odpuštění. A mohli tak zakusit Boží milosrdenství na vlastní duši.
Evermod Jan Sládek
