Časopis Monitor č.12/2022

O Slavnosti Těla a Krve Páně bychom, i když je to především den zasvěcený oslavě našeho Pána přítomného v eucharistii, neměli zapomínat na jednu z velikých osobností české gotiky, arcibiskupa Jana z Jenštejna, jenž je tak
trochu ve stínu svého jmenovce a generálního vikáře.

Ve svém mládí si sice osvojil kavalírský způsob života, ale jak uvádějí jeho životopisy ten postupně opouštěl a krom
toho, že se z něj stává velký bojovník proti papežskému schizmatu a zastánce práv církve. Dobře věděl, že za úpadkem duchovního života církve nejsou pouze pře se světskou mocí ale především ochabnutí zbožnosti a mravů u kléru. A tak můžeme vidět tohoto pražského arcibiskupa nejen jako mystika a asketu spícího s kamenem pod hlavou, velkého ctitele Matky Boží a Krista v eucharistii, básníka a autora duchovních textů, ale také jako pečovatele o tělesné blaho člověka a v neposlední řadě jako muže pevného ve svých zásadách, které mu vynesly nepřátelství u královského dvora.

Jistě každému z nás leží na srdci duchovní obnova našeho národa, zvláště, když můžeme být svědky, že se i mezi námi katolíky šíří jakási lhostejnost, která možná pramení i z přemíry informovanosti o zlu v dnešní době. Jistě, že
si uvědomujeme svou slabost a svým způsobem i bezmocnost a neschopnost změnit běh světa. Ale to není důvod
k tomu abychom svůj boj vzdali. Právě Jan z Jenštejna nás svým příkladem učí jak usilovat o změnu. Byl přesvědčen, že změny lze dosáhnout osobním posvěcením, které je ovocem častého svatého přijímání (roku 1391) povoluje laikům denní sv. přijímání v přesvědčení, že osobním posvěcením lze dojít k reformě církve a odstranění schizmatu) a prohloubením eucharistické úcty. A možná, že potvrzením této cesty jako správné je i to, že Jan právě o svátku Božího Těla roku 1400 umírá.

Evermod Jan Sládek