Časopis Monitor č.14/2024

Milí čtenáři, zvláště vy, kteří letos máte namířeno na Pyrenejský poloostrov, mějte na paměti, že se chystáte na tu část planety, která spolykala litry mučednické krve. Jaroslav Durych se zamýšlí nad slovy básníka Paula Claudela o mučednících občanské války ve Španělsku. Tato válka ozdobila katolickou církev mnoha mučednickými květy. I když francouzský básník zmiňuje „pouze“ jedenáct biskupů a šestnáct tisíc kněží, víme, že zavražděných katolíků, protože byli katolíci, bylo republikánskými vojsky a milicemi daleko víc. Nesmíme totiž zapomenout ještě na řeholníky a laiky.

Španělská občanská válka nebyla však první zkouškou víry, která se na Iberském poloostrově zapsala do dějin. Za zmínku jistě stojí pronásledování křesťanů za vlády císaře Diokleciána, které dalo církvi takové mučedníky, jako byli sourozenci Acisklus a Viktorie, patroni Cordoby, či Vincenc ze Zaragozy. Asi nejznámější skupinou mučedníků ze Španělska, krom té z občanské války, jsou mučedníci cordobští z doby, kdy téměř celá Hispánie byla pod nadvládou muslimů. Tato skupina více než padesáti mučedníků podstoupila trest smrti v letech 822–864. Jejich popravy nebyli však nikterak živelné a chaotické ve srovnání s dobou o více než jedenáct set let později. Všechny byly totiž dle tehdejších právních norem a po řádném soudu. Za urážku islámu a jeho proroka Mohameda. Proto z řad mnohých jejich souvěrců (i církevní hierarchie) zaznívalo vůči nim obvinění ze sebevražedného fanatismu. A jako Češi bychom ve výčtu mučedníků španělských z doby muslimské neměli zapomenout na sv. Orosii (Dobroslavu), patronku města Jaca, pohřbenou v tamní katedrále. Její svátek se ve Španělsku slaví 25. června (více o ní televizní pořad: Orosia – neznámá česká světice).

Evermod Jan Sládek