Časopis Monitor č.23/2021

Onehdy jsem byl obdarován knihou (sborníkem) zabývajícím se školstvím. Jeden z autorů (PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.) popisující současný stav (ne zrovna lichotivý) udával jako příklad dobu chudoby a dobu blahobytu. Zatímco v době bídy byli mnozí žáci a studenti schopni obětovat vzdělání nějaké úsilí, aby se dostali tzv. nad nulu, neb jen tak měli šanci si polepšit, v době blahobytu toto úsilí mizí, neb studující necítí potřebu se vyšvihnout, a tak zůstávají na nule a začínají klesat. Stručně řečeno v čase bídy mají studující snahu překonávat překážky, v čase blahobytu si studenti vybírají to, co je baví.

Nepřipomíná Vám to něco? Přenesme toto na víru a život v církvi. Dalo by se zjednodušeně říci, že i my nyní žijeme v době blahobytu; nikdo nás nepronásleduje, pod kůrem nepostávají záhadní pánové nahrávající si kázání pana faráře a počítající účastníky bohoslužeb, náboženské vyznání nemá vliv na přijetí na VŠ a ani do práce…

Zabloudíme-li na sociální sítě, můžeme nalézt spoustu křesťanských skupin a diskutujících o tom, co by se mělo dělat, jak žít v souladu s Boží vůlí, jak probudit církevní obce z letargie. Jeden by usoudil, že kostely budou přetékat takovýmito snaživci, kterým čouhá recept na všechny choroby křesťanstva a na nezájem o Boha samotného z kapsy. Jenže ouha. To, co bylo běžné za mého dětství a mládí (fronty u zpovědnice na první pátky, rodiče i s dětmi na májových pobožnostech v květnu a na růženci v říjnu, stejně tak na křížových cestách) pomalu ale jistě mizí. A ani
nemluvě o tichých adoracích NSO.

Možná i my křesťané žijící v blahobytu se nepozorovaně propadáme do bídy… Držme se, prosím, s pomocí Boží a vlastním přičiněním nad nulou…

Evermod Jan Sládek