Časopis Monitor č.6/2022

Poslední dobou se mi hlavou honí myšlenka, jakou cenu má vlastně lidský život. Konkrétně pak pro nás, obyvatele České republiky. Odhlédnuto od současné mediální „masírky“ by se dalo soudit, že je to ten ukrajinský, ale je tomu opravdu tak. Jistě se všichni shodneme na tom, že jakákoli invaze na svrchované území samostatného státu je víceméně odsouzeníhodná, zvláště umírají-li při ní civilové. A zvláště pokud jsou útoky zacílené na civilní cíle, jako jsou školy, nemocnice atp. Je pak pochopitelné, že se vzedme vlna emocí a odsouzení stíhá odsouzení, ať již z úst politiků či z řad prostých občanů.

Jenže, naše myšlení je značně selektivní. Přemýšlel jsem, zda to působí vzdálenost a nějak mi to nevychází, neboť Bělehrad (bombardování v roce 1999 bez mandátu OSN) je blíže ku Praze než Kyjev. Pravda, ostatní cíle bombardování a zabíjení civilistů jsou dál než Bělehrad a Kyjev. Namátkou Irák, Afghánistán, Libye, Sýrie nebo Jemen. Opravdu ale životy tamních obyvatel platí za míň než ty ukrajinské??? Mohli snad obyvatelé Iráku za to, že
podle generála Powella jejich diktátor hromadil zbraně hromadného ničení (prokázaná a přiznaná lež výše zmíněného generála)? Mohli snad obyvatelé Sýrie za to, že jejich prezident byl označen za diktátora, ač v této zemi platila a stále platí ústava, která přiznává stejná práva všem občanům, což je v zemích, kde převažuje islám zcela raritní? A tak
bychom mohli pokračovat…

Vychází mi z toho jedno; cenu lidského života v tomto světě určují média. Jenže, my přece nejsme z tohoto světa a máme svá vlastní média: Písmo svaté, tradici a magisterium. A dle těchto „našich médií“ má každý lidský život stejnou cenu. Cenu, kterou zaplatil náš Pán na Kalvárii až do poslední kapky své krve. Můžeme o tom rozjímat třeba
při tradiční postní pobožnosti, křížové cestě, popř. při modlitbě bolestného růžence.

Evermod Jan Sládek