Nedávno jsem si prohlížel fotky

Článek z čísla 10/2021 časopisu MONITOR, na který je odkaz níže.

Je to již rok, co papež František přidal do loretánských litanií nové invokace. Jednou z nich je Útěcho migrantů. Čas od času nás média poinformují o situaci, ve které se migranti nacházejí. Jedny to nechává lhostejné, jiní se rozčilují nad lhostejností odpovědných nebo nad jejich horlivou péčí o jejich budoucnost. A my katolíci se za ně, jak nás vybízí papež, modlíme.

Měsíc květen je již v plném proudu a s ním i májové pobožnosti, kterými se snažíme projevit svou úctu
k Panně Marii. V tomto měsíci také vrcholí v mnoha farnostech příprava prvokomunikantů. A právě v té souvislosti jsem si prohlížel skoro 50 let staré fotografie. Fotografie z mého prvního přijímání. Z onoho hloučku foceného s naším panem děkanem na farní zahradě si podle jména pamatuji již jen některé. Část z nich občas ještě potkám při občasných návštěvách rodiště, ale ne v kostele. Vím, o některých, že měli svatbu v kostele a snad mají i pokřtěné děti, ale od stolu Páně poněkud odmigrovali. Kam, toť otázka. Snad do „země blahobytu a klidu od všeho náboženského“? Nevím. Ale co vím, že dobrovolně opustili ochranný stín pláště Panny Marie a zřekli se jejího syna v eucharistii. Jen doufám, že až zjistí, co opustili, že ještě budou mít dosti sil na návrat domů.

Mnozí si přejí, aby migrantů bylo co nejméně, nejlépe žádní. Přejme si to i my právě v souvislosti s prvokomunikanty, jejichž víra, naděje a láska bude mnohdy těžce zkoušena a vysmívána. A prosme Pannu Marii,
ať je provází svou mateřskou láskou a v rozhodujících a těžkých chvílích je jim vždy útěchou.
Evermod Jan Sládek