Časopis Monitor č.15/2021

Svět už nebude nikdy jako dřív…
Tuto větu poslední rok slýcháme často v souvislosti s Covidem a jeho mutacemi.
Jenže tato věta má každodenní (každohodinovou, každominutovou i každopikovteřinovou) platnost a rozhodně to není pouhá fráze. Svět se prostě mění, protože se pořád něco děje. Ať již naším přičiněním,
či bez něho. Ctitelé Gréty a spol. by jistě po řádném rozpitvání všech uhlíkových a jiných našich stop na Zemi, přiřadili ke každému lidskému jedinci jeho citelné přičinění…
Ano, každý z nás se nějakým způsobem podílí na celoplanetárních změnách. Jsou změny, které až tak neovlivníme, třeba naše spotřeba kyslíku a vydechování skleníkových plynů, ale daleko kvalitativně horších
změn se dopouštíme hříchem. Teď by mohl následovat celý seznam, ale to by bylo asi zbytečné, každý z nás ví,
kde přesně ho bota tlačí…
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale to, co citelně mění současný svět, je také strach z covidu a jeho
opravdových i možných „přenašečů“. Jako bychom zapomněli, co říká Ježíš v Matoušově evangeliu: „A nebojte se
těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle.“ (Mt 10,28)
Ano, i covid může zabít tělo, ale přílišný strach o naše těla v souvislosti s covidem má potencionál zahubit i duši, popř. skrývá i možnost, že si „peklo“ vyrobíme svépomocí už tady na Zemi. A to snad nechce žádný z nás. Budeme-li se však upřímně snažit uvádět tuto Ježíšovu radu do svého života co nejdůsledněji, může se stát, že úvodní a již značně devalvovaná věta získá nový význam, třeba ten že svět už nebude nikdy jako dřív, ale bude lepší…

Evermod Jan Sládek