Časopis Monitor č.4/2022

Doba postní se blíží a mnozí z nás jistě přemýšleli nad tím, jak tento čas, který je nám dán k tomu, abychom se více přiblížili k Bohu, využijí. Je třeba nezapomínat, že je velkým darem nám daným především k našemu posvěcení.

V dnešní době, ve které nyní žijeme a můžeme ji nazvat dobou „velkých slov a dlouhých řečí“, se nabízí jakási „cesta za tichem“.

Svět, který nás obklopuje a ve kterém žijeme je již tak přeplněn mnohými zvuky a hluky, a navíc nás skrze média neustále stačí informovat o tom, kdo co řekl, následně nás poinformuje o tom, co tím vlastně myslel a v neposlední řadě nám poradí to, co si o tom máme myslet my. A protože my sami jsme často přesvědčení, že základem našeho štěstí, nebo alespoň připravenosti na věci příští je informovanost, hrozí nám, že se z těchto mediálních sítí nevymotáme.

A přitom stačí tak málo; zmáčknout čudlík. A najednou nás může obklopit ticho, ve kterém se můžeme vrátit k té nejzákladnější informaci. K informaci, která nás může z reality vytvářené médii přenést zpět do reality Božích dětí.

Do reality, ve které se nezapomíná na to, že se Boží syn stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil, že lidská duše je nesmrtelná a ke spáse opravdu potřebujeme Boží milost. A k ní vede cesta skrze svátosti
a ztišení a nikoli skrze přeinformovanost ze strany přechytralých mluvících hlav. Vždyť už v knize Přísloví 10, 19–20 můžeme číst: „Velké žvanění se neobejde bez hříchu, kdo drží své rty na uzdě, je moudrý. Ryzí stříbro je jazyk spravedlivého, srdce zločinců však nestojí za nic.“

Evermod Jan
Sládek