Časopis Monitor č.9/2022

Čas od času asi každého z nás popadne jakýsi záchvat zvědavosti a zapomeneme na skutečnost, že opravdu nemusíme vědět úplně všechno. A ono to ani nejde. Asi se shodneme, že ta nejhorší zvědavost se týká toho,
co skrývá svědomí těch druhých. A tak je pochopitelné, že se občas najde někdo, kdo vyzvídá na zpovědnících, z čeho se zpovídala ta či ona „zájmová osoba“. A občas ten někdo vyzvídá i za pomoci prostředků více či méně násilných.

Jistě každý zná dva mučedníky zpovědního tajemství, které si připomínáme v naší kotlině, a shodou okolností oba Janové také zdobí náš kalendář v měsíci květnu. Jsou však i jiné země, které se mohou pyšnit svatými zpovědníky, kteří za zpovědní tajemství položily svůj život. Jsou to sv. Pedro Garces z Peru (+1825), sv. Mateo Correa z Mexika (+1927) a sv. Felipe Puig ze Španělska (+1936).

Jejich mučednická smrt svědčí nejen o veliké míře osobní víry a statečnosti, ale také o veliké Boží milosti, která brání zpovědní tajemství a z těchto faktů lze jednoduše vyvodit jakou důležitost této svátosti přikládá sám Bůh. Rozhodně větší než my sami. Vždyť už dnes existují země, kde se již téměř nezpovídá. Stačí si přečíst knihu od P. Smolena Cesta na západ. Ale i u nás jsou mnozí katolíci, kteří navštěvují častěji zubaře, ale i takové nehtové studio (nic proti zubařům a nehtařům), než zpovědníka.

O důležitosti svátosti smíření v našem duchovním životě a v životě celé církve svědčí život a smrt těchto svatých mučedníků. Bylo by tedy projevem neúcty vůči jejich mučednictví, kdyby se svatá zpověď stala jen jakousi „doplňkovou akcí“ ke slavení Velikonoc a Vánoc.
Evermod Jan Sládek